Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí upozorňuje, že hranice mezi zvládnutelným a toxickým stresem je velmi individuální: „Některé děti se na táboře cítí smutně, stýská se jim a nedokážou se naplno zapojit. V takovém případě jim příliš nepomůže, když jim budeme říkat, že si musí zvyknout. Odolnost lze budovat i jinak, třeba postupně, kempováním s rodiči nebo příměstskými tábory.“

Čtyři stresové spouštěče, které mohou ovlivnit, jak dítě tábor zvládne

Než se rozhodnete, že je ten správný čas, podívejte se na situaci z pohledu dítěte. Existují čtyři hlavní faktory, které dokážou způsobit stres i dospělým, natož dětem: novost, nepředvídatelnost, ohrožení ega a ztráta kontroly. V táborovém prostředí se často kombinují a právě jejich síla určuje, jestli dítě zážitek posílí, nebo zlomí.

1. Novost- všechno je jinak

Nové místo, neznámí lidé, cizí prostředí. Pro mnohé děti je to přitažlivé, pro jiné děsivé. Zvlášť pokud mají bujnou fantazii. Ty si pak raději vymyslí katastrofický scénář, protože informace chybí. Pomozte jim realitu přiblížit- ukazujte fotky, mluvte s vedoucími, ideálně najděte tábor, kde už byl někdo z kamarádů.

„Ptejte se dítěte, jak si to na táboře představuje. Ať řekne i věci, kterých se bojí. Nezlehčujte je. Vysvětlujte. Laskavě,“ radí Šárka Miková.

2. Nepředvídatelnost- co když se něco stane?

Nejistota z neznámých situací je velkým stresorem. Co když se ztratím? Co když se mi něco stane? Co když budu mít v noci noční můru? Zkuste s dítětem mluvit o různých scénářích typu „Co když…“ a společně hledat řešení. Důležité je, aby vědělo, na koho se může obrátit- vedoucího, kamaráda- a že ten člověk o této roli ví.

3. Ohrožení ega- co když selžu?

Bude se mi někdo smát? Co když nezvládnu hru? Co když zkazím soutěž? Strach z neúspěchu- praktického i sociálního- dokáže dítě paralyzovat. Pomozte mu pochopit, že chyba je součást učení. A že vedoucí jsou tu od toho, aby podpořili, ne aby soudili.

Některé děti se víc bojí toho, že nezapadnou. Že si nenajdou kamaráda. „Takovým dětem často pomáhá, když jedou do známého kolektivu, třeba skautského nebo sportovního oddílu, kde už znají ostatní děti i vedoucí,“ říká psycholožka.

4. Nedostatek pocitu kontroly- někdo jiný rozhoduje

Pocit bezmoci je pro dítě jeden z nejhorších. Pomozte mu ho minimalizovat- dejte mu možnost volby. Nechte ho, ať si vybere tábor, nebo se alespoň podílí na rozhodování. Ať ví, co ho čeká, a co může udělat, když se bude cítit špatně. To vše mu vrací pocit kontroly.

Různé děti, různé potřeby

Podle Teorie typů Šárky Mikové mají děti různé vrozené potřeby, které ovlivňují, jak reagují na nové situace. Když je znáte, můžete mnohé lépe předvídat.

• Děti typu NT potřebují rozumět a prověřovat- pomozte jim situaci „rozpitvat“.
• Děti typu NF hledají hlubší smysl a jedinečnost- mluvte s nimi o vztazích, zážitcích.
• Děti typu SP chtějí akci teď a tady a svobodu- zabere dobrodružství, spontánnost.
• Děti typu SJ milují stabilitu  a předvídatelnost- dejte jim plán, strukturu a klid.

Jak poznat, jaký typ je to vaše? Třeba díky knize Milovat nestačí. Ať už je vaše dítě jakékoliv, jeho obavy a pocity berte vážně. První tábor je velký krok- a se správnou oporou může být krokem do světa, který si zamiluje.